Konzervácia krmív pre psov a mačky

Antioxidanty v krmivu
Antioxidanty jsou látky, které pomáhají ochránit suroviny před oxidací, která se týká v první řadě zejména tuků a poté samozřejmě též surovin v tucích rozpustných (např. vitaminy A, D, E, K). Jakmile dojde u krmiva k oxidaci, dochází ke snížení kvality a ztrátě výživové hodnoty krmiva. Proto je pro správnou účinnost antioxidantů nezbytné, aby byly do krmiva přidány co nejdříve, jelikož pokud již v krmivu/ surovinách oxidace proběhla, přítomnost antioxidantů nedokáže tento stav zvrátit, nicméně pokud ještě není krmivo úplně znehodnoceno, může přítomnost antioxidantů proces oxidace zpomalit a tím zabránit dalšímu zhoršování kvality krmiva/ surovin.
Informace o použití antioxidantů by měla být uvedena na obale produktu, jedná se o legislativně hlídaný a stanovený parametr. Mimo to má každý zákazník možnost kontaktovat výrobce krmiva, který mu je povinen sdělit informaci o použitých antioxidantech.
Na trhu jsou známy dva druhy antioxidantů, a to antioxidanty přírodní a antioxidanty syntetické.
Mezi nejčastěji užívané syntetické antioxidanty patří: butylhydroxyanisol (BHA), butylhydroxytoluen (BHT) a etoxyquin (od roku 2017 bylo pozastaveno jeho používání pro země EU ((EU) 2017/962). Vedle toho nejčastěji užívanými přírodními antioxidanty (surovinami s antioxidačním efektem) jsou: tokoferoly, kyselina askorbová, kyselina citronová a rozmarýnový extrakt.
Syntetické antioxidanty poskytují oproti přírodním delší trvanlivost surovin a krmiv, mají totiž delší životnost. Vedle toho přírodní antioxidanty mají kratší dobu působení a je tedy těžké zaručit dlouhou dobu trvanlivosti (zamezení žluknutí) finálních produktů, obzvláště jedná-li se o produkty s vysokým podílem tuků, čerstvých surovin (masa), či o produkty skladované v extrémních podmínkách (vysoká teplota a vlhkost).
Syntetické antioxidanty a jejich použití v krmivu:
Dříve byl nejužívanějším antioxidantem v krmivu pro pet food etoxiquin, který je zároveň nejkontroverznějším zástupcem. Byl používán jako levná a dobře dostupná surovina pro vysoce energetická krmiva (krmiva s vyšším obsahem tuků), kdy byl vydán maximální limit pro jeho obsah v krmivu = 150 ppm (0,015%). Nicméně i přes omezené možnosti užití se objevily informace ze strany chovatelů, kteří pozorovali u svých psů určité zdravotní komplikace – alergické reakce, kožní onemocnění, selhávání orgánů, problémy s chováním, výskyt nádorů. Proto v roce 1997 zaslala Food and Drug Administration (dále jen FDA) dopis výrobcům krmiv, kde pozměnila povolenou hladinu etoxiquinu v krmivech pro zvířata v zájmovém chovu ze 150 ppm (0,015%) na 75 ppm (0,0075%). Dnes je užití ethoxiquinu na základě prováděcího nařízení komise (EU) 2017/962 v krmivech pro zvířata pozastaveno.
Vedle etoxiquinu jsou ze syntetických zástupců používány ještě např. antioxidanty BHA a BHT. Jedná se o syntetické analogy vitaminu E a jsou často používány ve společné kombinaci. BHA je relativně stabilní při vysokých teplotách. Oba tyto antioxidanty jsou FDA zařazeny na seznam surovin, které jsou obecně uznávány za bezpečné (Genetally Recognized as Safe = GRAS), pokud jsou používány na specifických úrovních. Konkrétní limity stanovené pro výrobu jsou dohledatelné v seznamu doplňkových látek povolených dle nařízení č. 1831/2003 – technické doplňkové látky. Jinak BHA a BHT jsou nejběžnějšími antioxidanty i v lidské výživě.
Samozřejmě se u těchto antioxidantů vedou stále spekulace a výzkumy o jejich bezpečnosti z hlediska karcinogenity. Některé výzkumy potvrzují karcinogenitu těchto surovin, ale na druhé straně stojí další mnohé výzkumy (např. Hocman, 1988; Huang et Ferraro, 1992), dokládající efekt těchto antioxidantů z hlediska ochrany organismu před působením volných radikálů, vzniku rakoviny, aj.
Výzkumy zabývající se užitím syntetických antioxidantů a jejich dopadu na zdraví jedinců:
Roku 1986 Olsen et al. provedli výzkum zabývající se karcinogenitou BHT a dopadu používání této látky na zdraví testovaných jedinců (krysy). Výzkum prokázal, že BHT může být při vyšším dávkování potencionálním zdrojem pro rakovinu, ale zároveň podotknuli, že jedinci, kteří dostávali určitou dávku BHT přežili paradoxně déle, než jedinci, kteří BHT nedostávali.
Další skupinou vědců, zabývající se vlivem BHA na organismus psů (testováno na plemeni Beagle) je Tobe et al. (1986). Zkoumali vliv různé hladiny BHA na zdravotní stav psů. Po dobu pokusu (6 měsíců) nedošlo k zaznamenání žádných patologických účinků na žaludek, jícen, dvanáctník nebo játra psů, jímž byla předkládána dieta s přídavkem BHA.
Stejně tak ve studii Moch (1986) byl proveden pokus na psech plemene Beagle, kdy jim bylo dávkováno odlišné množství BHA (dávka 1% a 1,3% stravy) po dobu 180 dnů. Ani v této studii nebyly pozorovány žádné léze/ nádory distálního jícnu nebo žaludku.
Vědecká studie (Kahl et Kappus, 1993) zabývající se toxikologií syntetických antioxidantů ve srovnání s přírodními (vitaminem E) popisuje, že při použití vysokých koncentrací každého ze tří zmiňovaných zástupců, dochází u testovaných jedinců k poruchám srážení krve. Tento fakt lze vysvětlit vzájemným antagonismem užitých antioxidantů s vitaminem K. Ze studie též vyplývá, že BHA a BHT mohou být při vysokém dávkování nádorovými promotory. Nicméně naopak při jejich užívání v hladinách povolených legislativou byly prohlášeny za pravděpodobně neškodné. Hocman (1988) uvádí jako přípustný denní příjem BHA v množství 0,6 mg/ kg tělesné hmotnosti. Stejně tak studie Botterweck et al. (2000) nezaznamenává významnou souvislost s rizikem výskytu rakoviny žaludku, při konzumaci nízkých hladin BHA a BHT.
Závěr:
V mnoha případech u studií popisujících toxicitu/ karcinogenitu BHA a BHT není psáno množství antioxidantu, které bylo použito během pokusu. Zdá se tedy pravděpodobné, že neoplastické účinky jsou pozorovány zejména při velmi vysokých koncentracích BHA a BHT a vyskytují se až po přetížení účinných biologických obranných mechanismů organismu (Iverson, 1995). Lze se tedy domnívat (i na základě studií uváděných výše), že pokud není překročena limitní hranice z hlediska množství těchto antioxidantů, nemusely by být pozorovány vedlejší efekty, které tyto antioxidanty při překročeném dávkování nepopiratelně nesou.
Tento závěr potvrzuje též studie Hilton (1989), která uvádí, že neexistují žádné podklady dokládající, že vhodné užití syntetických antioxidantů negativně ovlivňuje zdraví a pohodu koček a psů. Z čehož plyne, že při volbě antioxidantů je vhodné volit z takových zástupců, kteří budou mít dostatečnou účinnost pro uchování kvality a stability surovin/ krmiva, neboť krmivo, které je oxidováno může mít na zdravotní stav jedince též velmi vážné dopady (pozor na žluklá krmiva).
Vedle výše zmiňovaných studií a vědecké teorie, jsme se zatím nesetkali s žádnou reklamací, která by byla vztahována ke zdravotním komplikacím souvisejícím s užíváním kombinace přírodních a syntetických antioxidantů (konkrétně BHA, BHT) v krmivu (pozn. autora: za což jsme srdečně rádi). Přitom jsou krmivem Fitmin krmeni jak všichni psi na naší chovatelské stanici Fitmin, tak máme zpětnou vazbu od externích chovatelů, kteří krmí naše krmivo a se svými svěřenci obsazují přední příčky na výstavách i v kategorii veterán. Dále je krmivo používáno u našich partnerů (www.vimcimkrmim.cz), kteří mají psy nejen ve vysoké zátěži (a obsazují medailové pozice), ale zároveň používají své svěřence k odchovu štěňat. Dosud od žádného z výše jmenovaných zástupců nebyla zaznamenána zpětná vazba, odkazující či dokonce prokazující negativní dopad na zdravotní stav jejich svěřenců v souvislosti s krmivem a užitím antioxidantů.
Mimo jiné je v rámci problematiky antioxidantů vhodné se též zamyslet nad realitou, kdy výrobci nejsou povinni uvádět způsob konzervace jednotlivých surovin užívaných pro výrobu krmiv. Z čehož plyne, že i krmivo, které je sice stabilizováno přírodně, může obsahovat daleko vyšší hodnoty syntetických antioxidantů (na základě použití vstupních surovin ošetřených synteticky), než je tomu u krmiva, které je stabilizováno synteticky u výrobce.

Citácie použité v texte:

Botterweck, A. A. M., Verhagen, H., Goldbohm, R. A., Kleinjans, J., van den Brandt, P. A. 2000. Intake of Butylated Hydroxyanisole and Butylated Hydroxytoluene and Stomach Cancer Risk: Results from Analyses in the Netherlands Cohort Study. Food and Chemical Toxicology. 38. 599-605.

Hilton, J. W. 1989. Antioxidants: function, types and necessity of inclusion in pet foods. The Canadian Veterinary Journal. 30. 682 – 684.

Hocman, G. 1988. International Journal of Biochemistry. Chemoprevention of cancer: Phenolic antioxidants (BHT, BHA). 20 (7). 639-651.

Huang, M.-T., Ferraro, T. 1992. Phenolic Compounds in Food and Cancer Prevention. ACS Publications. 507. 8 – 34.
Iverson, F. 1995. Phenolic antioxidants: Health protection branch studies on butylated hydroxyanisole. Cancer Letters. 93 (1). 49 – 54.

Kahl, R., Kappus, H. 1993. Toxicology of the synthetic antioxidants BHA and BHT in comparison with the natural antioxidant vitamin E. Zeitschrift fur Lebensmittel-Untersuchung und -Forschung. 196 (4). 329 – 338.
Moch, R. W. 1986. Pathology of BHA- and BHT-induced lesions. Food and Chemical Toxicology. 24 (10 – 11). 1167-1169.

Tobe M., Furuya, T., Kawasaki, Y., Naito, K., Sekita, K., Matsumoto K., Ochiai, T., Usui, A., Kokubo, T., Kanno, J., Hayashi, Y. 1986. Six-month toxicity study of butylated hydroxyanisole in beagle dogs. Food and Chemical Toxicology. 24 (10-11). 1223-1228.

Online - http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/krmiva/legislativa/seznamy-rejstriky-a-limity/seznam-doplnkovych-latek.html (Ústřední kontrola a zkušební ústav zemědělský – seznam doplňkových látek)

Vytvorené dňa: 19. 4. 2019

Z podkladov výrobcu krmív pre zvieratá zn. Fitmin.